Proč se lidé bojí klaunů: historie, psychologie a popkultura od Pagliacciho po „Terrifier“

Zábava pro dospělé, ne pro děti: jak vypadal cirkus v 19. století

Klaun nebyl vždy „teta s balónkem“. V 19. století byl cirkus převážně pro dospělé: hlučný, drsný a často spojovaný s alkoholem, hazardem či nízkou morálkou. Historici popisují, že právě tehdy patřil k lákadlům i provokativní humor a satira, která překračovala hranice dobového bontonu. Některé státy dokonce cirkus omezovaly zákony, zatímco impresári se snažili vyvažovat „nevázanost“ s tlakem církve a veřejnosti.

Dan Rice a politická satira v manéži

Hvězdou éry byl americký klaun Dan Rice – populární i díky parodiím a politickým komentářům. Jeho vystoupení byla důkazem, že klaun mohl být stejně tak společenským komentátorem jako komikem.

„Očištění“ značky: když se klaun změnil v rodinnou atrakci

Koncem 19. století se cirkus profesionalizoval, rostl a mířil na širší publikum. Část velkých show se vědomě odlišila od „staré školy“ – v cirkusovém areálu se přestalo tolerovat hazardování či alkohol a zábava se formátovala pro rodiny. Změna publika vedla i k úpravě klaunské poetiky: méně oplzlostí, více situačního humoru, gagů a fyzické komiky.

Z manéže na obrazovku

Ve 20. století se klauni přesunuli také na obrazovky a do reklamy. Ikonickým příkladem je Ronald McDonald (poprvé 1963), který dlouho ztělesňoval „dětskou“ tvář fastfoodového marketingu – až do pozdějších rebrandů a debat o jeho (ne)přítomnosti v kampaních.

Klaun v nemocnici: zábava i intervence

Od 80. let vznikají programy „medical clowning“, v nichž školení klauni pracují s dětskými pacienty. Výzkumy a přehledové studie za poslední roky opakovaně nacházejí snížení úzkosti, stresu a lepší spolupráci dětí během zákroků.

Proč nás klauni děsí: co říká psychologie

Strach z klaunů (coulrofobie) je komplexní – nejde o formu „oficiální diagnózy“ v DSM, ale výzkum ukazuje, že ho prožívá významná část populace. Novější studie vysvětlují zdroje obav kombinací faktorů: „nelidsky-lidský“ vzhled (uncanny valley), těžko čitelná mimika skrytá pod make-upem, výrazně zvýrazněné „útočné“ rysy (zuby, červená), ale také nepředvídatelnost chování a silný vliv popkultury.

„Děti klauny nemají rády“ – mýtus, nebo realita?

Média v roce 2008 rozšířila zprávu z britské univerzity, podle níž dekorace s klauny děti v nemocnicích spíše znervózňují než uklidňují. I když to neříká nic o všech klaunech a všech situacích, pro praxi designu nemocničních prostor to byl důležitý signál: ne každý „veselý“ motiv funguje.

Popkultura: od Pagliacciho po Pennywise a Arta

Operní Pagliacci (1892) dal světu žárlivého klauna-vraha a moderní popkultura to rozvinula: Joker, poltergeistová panenka či Pennywise z „To“ pravidelně vracejí klauny do temné polohy. V posledních letech to přiživil extrémní hororový cyklus Terrifier – u „dvojky“ média sbírala svědectví o odchodech z kinosálů, mdlobách či zvracení.

Skutečné zlo: Gacy a „zlý klaun“ mimo plátno

K definitivnímu ztvrdnutí stereotypu přispěl případ sériového vraha Johna Wayna Gacyho, který vystupoval jako dobrovolnický klaun Pogo a byl odsouzen za vraždy 33 chlapců a mladých mužů. Je to extrémní, ale mediálně silný příklad, který dlouhodobě formuje kolektivní představivost.

Klauni dnes: ústup z titulků ≠ konec řemesla

Ačkoli se „velký cirkus“ v Evropě či USA mění a klauni zvenčí působí jako relikt, jejich role se spíše transformuje: od divadel a festivalů přes filmové horory až po zdravotnické programy. Metaanalýzy z posledních let potvrzují, že terapeutické klaunství v pediatrii má měřitelné přínosy pro úzkost, stres či spolupráci dítěte – a to i v prostředí, kde část veřejnosti vnímá klauny jako „creepy“.

Co z toho plyne pro rodiče a publikum

• Kontext je důležitý: klaun ve sterilní čekárně může působit jinak než v připraveném terapeutickém prostředí.
• Transparentní mimika a jasné hranice chování snižují „nejistotu záměru“, která se se strachem pojí.
• Zdravotnické programy s klauny jsou nejpřínosnější, pokud jsou specializované a koordinované s týmem nemocnice.

---

Zdroje

1. Smithsonian Magazine – The History and Psychology of Clowns Being Scary – https://www.smithsonianmag.com/arts-culture/the-history-and-psychology-of-clowns-being-scary-20394516/
2. Frontiers in Psychology (2023) – Fear of clowns: An investigation into the aetiology of coulrophobia – https://www.frontiersin.org/journals/psychology/articles/10.3389/fpsyg.2023.1109466/full
3. Reuters (2008) – Sorry Coco — children hate clowns – https://www.reuters.com/article/lifestyle/sorry-coco-children-hate-clowns-idUSL15824096/
4. Entertainment Weekly (2022) – “Terrifier 2” director reacts to reports… – https://ew.com/movies/terrifier-2-fainting-vomiting-art-the-clown/
5. The Guardian (2016) – The great clown panic of 2016 – https://www.theguardian.com/culture/2016/oct/31/the-great-clown-panic-of-2016-a-volatile-mix-of-fear-and-contagion
6. Encyclopedia.com – Circuses (Ringling a „Sunday School“ šou; obrat k rodinnému publiku) – https://www.encyclopedia.com/humanities/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/circuses
7. NEH – The Circus You Never Knew (cirkus v 19. století jako „dospělá“ zábava) – https://www.neh.gov/humanities/2011/septemberoctober/statement/the-circus-you-never-knew
8. University of South Carolina – The creepy clown originated in the crass and bawdy circus… – https://sc.edu/uofsc/posts/2022/10/conversation_clowns.php
9. Britannica – John Wayne Gacy – https://www.britannica.com/biography/John-Wayne-Gacy
10. PubMed (2016) – Therapeutic clowns in pediatrics: a systematic review and meta-analysis – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/27605131/
11. PLOS ONE (2024) – Application of clown care in hospitalized children: A scoping review – https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371%2Fjournal.pone.0313841
12. TIME (2014) – America’s Most Terrifying Mascot Is Getting a Total Makeover (Ronald McDonald, historie a rebrand) – https://time.com/76359/americas-most-terrifying-mascot-is-getting-a-total-makeover/