Proč některé vůně okamžitě vyvolají vzpomínky? Mozek má zvláštní cestu k minulosti

Stačí ucítit vůni čerstvě upečeného koláče, starého dřeva nebo parfému a najednou si vzpomenete na konkrétní kuchyň, člověka či dovolenou. Vzpomínka může přijít bez přemýšlení, jako by vás někdo na chvíli přenesl zpět. Tento jev má dokonce vlastní název, nejde však o žádnou magii ani důkaz, že čich funguje mimo běžná pravidla paměti.

Vůně dokážou rychle vyvolat osobní vzpomínky, protože čichové informace jsou úzce propojeny s mozkovými oblastmi zapojenými do emocí a paměti. Pokud se určitá vůně kdysi spojila s výrazným zážitkem, může později působit jako silný spouštěč jeho vybavení. Neplatí však, že každý pach automaticky odemkne přesnou nebo pravdivou vzpomínku.

Co je Proustův fenomén

Spojení vůně nebo chuti s prudkou autobiografickou vzpomínkou se označuje jako Proustův fenomén. Název odkazuje na literární zpracování zážitku, při němž chuť koláčku vyvolá vzpomínky na minulost. Psychologie tím označuje širší zkušenost: smyslový podnět připomene konkrétní úsek vlastního života a spolu s ním se vrátí i pocit spojený s daným obdobím.

Autobiografická paměť není obyčejný seznam faktů. Obsahuje místa, lidi, nálady a někdy i tělesné pocity. Když vůně vyvolá vzpomínku, člověk si nemusí vybavit jen „starou školu“, ale například chodbu, podzimní ráno a napětí před písemkou. Jinému stejná vůně nepřipomene vůbec nic, protože nemá stejnou osobní zkušenost.

Přehled výzkumu publikovaný v časopise Chemical Senses již v roce 2000 upozorňoval, že u přirozeně vytvořených osobních vzpomínek existují důkazy o výrazné úloze čichových podnětů. Pozdější přehledy se snaží vysvětlit, v čem se tyto vzpomínky liší od vzpomínek vyvolaných slovy, obrázky či zvukem. Nejde tedy jen o poetický popis, ačkoli konkrétní mechanismy vědci stále zkoumají.

Jak putuje informace z nosu do mozku

Když vdechnete látky nesoucí vůni, jejich molekuly se zachytí na receptorech čichového systému. Nervová informace postupuje čichovou dráhou do mozku, kde se zpracovává a propojuje s dalšími informacemi. Čich má ve srovnání s několika jinými smyslovými cestami specifickou organizaci a úzké vazby na oblasti související s emocemi a pamětí.

V souvislosti s vůněmi se zmiňují zejména amygdala a hipokampus. Amygdala se podílí na zpracování emocionálního významu, hipokampus je důležitý pro vytváření a vybavování epizodických vzpomínek. Tvrzení, že „vůně jde přímo do paměti a obejde celý mozek“, by však bylo zavádějící. Čichový systém je složitá síť a na vědomém rozpoznání vůně se podílí více oblastí.

Studie o úloze amygdaly v čichové paměti zkoumala také pacienty s poškozením příslušných oblastí a zjistila rozdíly v určitých úlohách čichové paměti. Taková zjištění podporují význam uvedených okruhů, neznamenají však, že jediná oblast mozku sama uchovává celé vzpomínky na dětství. Osobní vzpomínka vzniká a vybavuje se souhrou více procesů.

Proč bývají vzpomínky vyvolané vůní tak emotivní

Vůně často patří k celému zážitku, aniž si to uvědomujeme. Při návštěvě babičky vnímáme teplo místnosti, hlas, koláč i jeho vůni. Později stačí podobná vůně a mozek může aktivovat více souvisejících prvků najednou. Člověk tak někdy pocítí náladu ještě předtím, než si přesně uvědomí, na koho nebo na co si vzpomněl.

Výzkumné přehledy popisují, že autobiografické vzpomínky vyvolané čichem bývají v některých srovnáních emocionálnější a spojené se silnějším pocitem návratu v čase. Neznamená to, že jsou vždy příjemné. Vůně dezinfekce může někomu připomenout bezpečí nemocniční péče a jinému velmi nepříjemné období. Význam je osobní a závisí na zkušenosti.

Stejně tak nemusí jít o silnou či drahou vůni. Slabý pach starého papíru, deštěm nasáklé půdy nebo určitý druh čisticího prostředku může být pro konkrétního člověka mimořádně významný. Rozhoduje spíše předchozí spojení s událostí než intenzita nebo obecná obliba vůně.

Proč si často vybavíme právě dětství

Některé výzkumy ukazují, že vzpomínky vyvolané vůněmi se ve srovnání se slovními nebo obrazovými podněty častěji vážou k ranějším obdobím života. Jde o pozorovaný trend v určitých studiích, nikoli o pravidlo, podle něhož si dospělý člověk nedokáže prostřednictvím čichu připomenout včerejší den. Dětství je zároveň období, kdy se s mnoha vůněmi setkáváme poprvé a spojujeme je s opakovanými situacemi.

Vůně vánočního pečiva se může opakovat každý prosinec, ale její osobní význam může zůstat navázán na první silné zážitky. Později se s ní už jen znovu setkáváme a prohlubujeme její význam. Proto si dospělý člověk při jedné vůni může vybavit starý byt, přestože stejné pečivo jedl i minulý týden.

Výzkum je v této oblasti metodicky náročný. Pokud se účastníků ptáte na zážitek z vůně přímo v laboratoři, nemusí to fungovat stejně jako náhodné setkání s pachem na ulici. I proto vědci rozlišují mezi experimentálním rozpoznáváním vůní, naučenými asociacemi a spontánními osobními vzpomínkami.

Proč vám stejná vůně jindy nic nepřipomene

Paměť závisí také na pozornosti, náladě a kontextu. V rušném obchodě projdete kolem známého parfému bez povšimnutí, ale v tiché ulici se u něj můžete zastavit. Někdy rozpoznáte samotnou vůni, ale nepodaří se vám zařadit, odkud ji znáte. Pocit známosti a vědomé vybavení konkrétní události jsou příbuzné, ale ne totožné procesy.

Náš čich se také přizpůsobuje opakovanému podnětu. Pokud jste v určité vůni dlouho, přestanete ji tolik vnímat. Když ji po přestávce znovu ucítíte, může se zdát nápadnější. Ani tehdy však není zaručeno, že se vzpomínka objeví: asociace může být slabá, překrytá novějšími zkušenostmi nebo jednoduše neaktuální.

Jsou vzpomínky vyvolané vůní přesnější než ostatní?

Živá vzpomínka a přesná vzpomínka nejsou totéž. Člověk může mít mimořádně silný pocit, že se vrátil do minulosti, ale splést se v detailech, datu nebo v tom, kdo byl na daném místě přítomen. Vůně mohou být účinnými podněty k vybavení, nikoli neomylnými nosiči historického záznamu.

Pokud vám parfém připomene konkrétní osobu, může jít o autentické spojení. Zároveň se však mohou v průběhu času měnit interpretace i jednotlivé fragmenty zážitku. Při důležitých událostech proto nelze samotnou jistotu vyvolanou vůní používat jako jediný důkaz přesného průběhu.

Čich může být také součástí běžné práce s příjemnými vzpomínkami: známá vůně jídla či rostliny nám připomene místo, kde jsme se cítili dobře. Nejde však o léčebnou metodu s garantovaným výsledkem. U nepříjemných nebo traumatických vzpomínek může mít stejný mechanismus opačný účinek a je důležité respektovat individuální reakci.

Vůně tedy „odemykají minulost“ proto, že mozek spojuje smyslové informace se zkušenostmi a emocemi. Nejzajímavější na tom není žádná tajná komora paměti, ale to, jak dokáže drobný podnět spojit množství střípků osobního života do jediného silného okamžiku.

Zdroje

1. Chu a Downes, Chemical Senses – Autobiografické vzpomínky vyvolané vůní: psychologické zkoumání proustovských jevů – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/10668001/
2. Hackländer a kol., Psychonomic Bulletin & Review – Podrobný přehled metod, zjištění a teorií souvisejících s autobiografickou pamětí vyvolanou vůní – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30406397/
3. Buchanan a kol., Learning & Memory – Specifická úloha lidské amygdaly v čichové paměti – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/14557604/