Dubaj je pro většinu lidí synonymem luxusu – mrakodrapy v poušti, umělé ostrovy ve tvaru palmy, nákupní centra, kde se dá lyžovat uprostřed léta, a instagramové fotky u bazénu s výhledem na Burj Khalifa. Málokdo však vidí, co stojí za tímto obrazem „dokonalé destinace“. Vedle rekordů a lesku existuje i druhá tvář města – realita lidí, kteří ho stavějí, čistí a udržují v chodu, ale sami si z tohoto bohatství téměř nic neužijí.
Temná stránka Dubaje není jeden konkrétní skandál, ale spleť problémů – od pracovního vykořisťování migrantů přes přísnou kontrolu svobody slova až po extrémní ekologickou zátěž. Tento článek se podívá na to, co běžný turista často nevidí, přestože právě on je jedním z důvodů, proč systém funguje tak, jak funguje.
Město migrantů: když místní tvoří menšinu
Spojené arabské emiráty, včetně Dubaje, patří mezi země, kde místní obyvatelé tvoří jen malou část populace. Odhady lidskoprávních organizací uvádějí, že migranti představují přibližně 88 % obyvatel země, přičemž většina pracuje ve stavebnictví, službách, bezpečnostních složkách nebo jako domácí personál.
Do Dubaje přicházejí lidé z Indie, Bangladéše, Pákistánu, Filipín, Nepálu, ale čím dál více i z Afriky. Často prodají rodinný majetek nebo si vezmou půjčky, aby zaplatili náborovým agenturám poplatky za „lístek do lepšího života“. Po příjezdu je však čeká realita, která má k instagramovým fotkám daleko – nízké mzdy, dlouhé směny a život v ubytovnách či přeplněných bytech na okraji města.
Zatímco turisté tráví čas v klimatizovaných resortech, tisíce pracovníků pracují v vedrech, která v létě běžně přesahují 40 stupňů Celsia. Z mnoha reportáží vyplývá, že zdravotní následky – od úpalů po chronické problémy s ledvinami – jsou v této skupině výrazně častější, ale jen málokdy se dostanou na titulní stránky novin.
Kolik vydělávají lidé, kteří stavějí Dubaj
Když se člověk podívá na statistiky mezd, kontrast mezi luxusem a realitou je ještě výraznější. Podle pracovních portálů a mzdových analýz se běžný stavební dělník v Dubaji často vejde do rozmezí zhruba 190 až 350 € měsíčně, v závislosti na zkušenostech a firmě. Pomocní pracovníci, uklízeči a nižší pozice ve službách se často pohybují kolem 250 až 400 € měsíčně, přičemž dlouhé směny a přesčasy jsou spíše normou než výjimkou.
Mnohým lidem z Evropy se může zdát, že když mají pracovníci ubytování a někdy i stravu, je takový příjem přijatelný. Je však potřeba si uvědomit, že značnou část peněz posílají rodinám domů, něco utratí za dopravu, telefon nebo základní potřeby a mnozí splácejí dluhy z náborových poplatků. Reálně jim tedy zůstává jen velmi malá rezerva.
Navíc ve Spojených arabských emirátech neexistuje plošná zákonná minimální mzda, která by všechny chránila před extrémně nízkými výdělky. Stát sice uvádí, že mzda musí „pokrýt základní životní potřeby“, ale tento pojem není přesně definovaný, což dává zaměstnavatelům velký prostor pro tlak na co nejnižší náklady práce.
Sponzorský systém a pas v trezoru zaměstnavatele
Dlouhá léta fungoval v zemích Perského zálivu systém sponzorství pracovních povolení, známý jako „kafala“. I když byla pravidla v posledních letech formálně reformována, mnoho prvků systému v praxi přetrvává. Zaměstnavatel má často stále obrovskou moc nad tím, zda pracovník může změnit práci nebo opustit zemi, což vytváří prostor pro zneužívání.
Zprávy lidskoprávních organizací opakovaně popisují případy, kdy pracovníkům zadržovali pasy, nevypláceli mzdu včas nebo vůbec, případně je drželi v dluhovém otroctví kvůli náborovým poplatkům. Objevují se i případy, kdy zaměstnavatel nahlásí pracovníka za „útěk“, pokud se pokusí odejít od špatných podmínek, a tím mu hrozí deportace nebo vězení.
Pro člověka, který odletí do Dubaje s představou rychlého výdělku, je velmi těžké bránit se v systému, kde nemá odbory, slabý přístup k právní pomoci a často ani plnohodnotné informace v jazyce, kterému rozumí. I proto se tyto problémy drží v ústraní – jsou skryté za kulisami projektů, které mají světu ukazovat úspěch a bohatství.
Domácí pracovnice a realita „za zavřenými dveřmi“
Obzvlášť zranitelnou skupinou jsou domácí pracovnice – ženy, které žijí přímo v domácnostech zaměstnavatelů jako pečovatelky, uklízečky či chůvy. Více zpráv popisuje případy fyzického a psychického násilí, sexuálního obtěžování, extrémně dlouhých pracovních dnů bez volna či zadržování pasů a osobních věcí. Některé ženy pracují měsíce bez vyplacené mzdy nebo jsou prakticky uvězněné v domě, kde mají zakázáno odcházet ven samy.
I oficiální statistiky naznačují, že nejde jen o „pár špatných příběhů“. V roce 2025 například úřady oznámily zásahy proti desítkám agentur zprostředkovávajících domácí pracovnice, které porušovaly pracovněprávní předpisy – od podvodného náboru až po další formy zneužívání. Samotný fakt, že úřady musely v relativně krátkém období zavřít více agentur, ukazuje, jak rozšířený problém může být, když chybí kontrola.
Pro turistu, který přijede do hotelu, kde ho obsluhují usměvavé pokojské a servírky, je tahle realita prakticky neviditelná. Ty samé ženy však mohou žít v režimu, v němž mají minimální kontrolu nad vlastním časem, financemi a bezpečím.
Bydlení: přeplněné pokoje a nelegální příčky
Ne všichni pracovníci žijí v ubytovnách placených firmou. Mnozí si musí najít bydlení sami, což je ve městě s rychle rostoucími cenami nemovitostí obrovská výzva. Investigativní reportáže z posledních let popisují, jak nízkopříjmoví pracovníci často končí v přeplněných bytech, kde jsou pokoje rozdělené improvizovanými příčkami, aby se do nich vešlo co nejvíc lidí. Při měsíčním příjmu někde mezi zhruba 280 až 500 € za práci se nájmy – které u běžného jednopokojového bytu mohou v průměru vyšplhat až na zhruba 1 300 € měsíčně – jednoduše nedají utáhnout.
Úřady sice tvrdí, že firmy mají povinnost zajistit ubytování pracovníkům s nízkým příjmem a od určitého počtu zaměstnanců, realita je však mnohem složitější. Část pracovníků je zaměstnána neformálně nebo přes subdodavatele, takže se na ně tyto povinnosti nevztahují, a kontrola je náročná. Když město začne rušit nelegálně upravené byty pod záminkou bezpečnosti, lidé často mají jen dvě možnosti – odejít někam ještě levněji a hůř, nebo riskovat bezdomovectví.
Svoboda slova, internet a pocit neustálého dohledu
Dubaj působí navenek jako moderní a otevřené město – nákupy, noční život, mezinárodní konference, světové výstavy. V oblasti svobody slova a digitálních práv je však realita mnohem přísnější. Ve Spojených arabských emirátech platí moderní zákon o kyberkriminalitě, který umožňuje postihovat lidi za „šíření fám“, kritiku státních institucí či obsah považovaný za urážlivý, a to i na sociálních sítích. Tresty sahají od vysokých pokut (v přepočtu řádově desítky tisíc eur) až po dlouholeté vězení.
Mezinárodní organizace upozorňují i na rozsáhlé sledování – od využívání technologií rozpoznávání obličeje ve veřejném prostoru až po monitorování online komunikace. Výsledkem je prostředí, v němž se i běžní lidé raději autocenzurují a citlivá témata – například pracovní podmínky, politika či lidská práva – se raději neprobírají veřejně. Z pohledu návštěvníka to znamená, že to, co vidí na ulici a slyší v rozhovorech, je často jen velmi opatrná verze reality.
Ekologická stopa: umělé ostrovy a klimatizovaný sen
Dubaj je také ukázkou toho, jak může rychlý rozvoj přetížit životní prostředí. Umělé ostrovy, které turisté tak rádi fotí, měly výrazný dopad na mořský ekosystém. Studie o výstavbě ostrova Palm Jumeirah poukazují na to, že obrovské přesuny písku a kamene změnily proudění vody, zvýšily zakalení moře a narušily biotopy ryb či korálů. V některých oblastech došlo ke zhoršení kvality vody a k úhynu mořských organismů v důsledku zasypání jejich přirozeného prostředí.
K tomu je potřeba přičíst i extrémní energetické nároky – klimatizované věžáky, umělé lyžařské svahy, osvětlená nákupní centra a masovou automobilovou dopravu ve městě, kde se v létě často nedá chodit pěšky. Není náhoda, že mezinárodní analýzy ekologické stopy v minulosti řadily Spojené arabské emiráty mezi země s nejvyšší spotřebou zdrojů na obyvatele na světě. I když stát investuje do obnovitelných zdrojů a moderní infrastruktury, kritici upozorňují, že celkový model extrémního konzumu je z dlouhodobého hlediska těžko udržitelný.
Reformy probíhají, ale realita je stále nerovná
Aby byl obraz férový, je potřeba říct, že SAE a Dubaj v posledních letech přijaly několik reforem. Zlepšila se některá pravidla pro změnu zaměstnavatele, formálně se zakázaly náborové poplatky, posílily se mechanismy pro řešení pracovních sporů a stát zdůrazňuje povinnost zaměstnavatelů poskytovat ubytování pracovníkům s nízkými příjmy. Objevují se také velké razie proti agenturám, které porušují zákon, zejména v oblasti domácího personálu.
Problém však je, že mezi textem zákona a každodenní praxí je stále velká mezera. Mezinárodní monitorovací zprávy i nejnovější hodnocení stavu lidských práv v zemi upozorňují, že zneužívání pracovní síly, omezování svobody slova i rozsáhlá kontrola veřejného prostoru pokračují. Zatímco hlavní město luxusu dál láká turisty a investice, pracovní podmínky lidí, kteří to všechno umožňují, se mění jen pomalu.
Jak může reagovat turista: odpovědnější cestování
To, že Dubaj má svou temnou stránku, neznamená, že každý, kdo tam cestuje, automaticky podporuje nespravedlnost. Rozdíl však může udělat způsob, jakým se člověk chová – koho podpoří penězi a čemu věnuje pozornost. Při výběru hotelu či cestovní kanceláře lze hledat informace o tom, jak přistupují k zaměstnancům, zda mají certifikáty udržitelnosti nebo alespoň transparentně komunikují své zásady.
Pomoci může i úplně jednoduché chování – slušné zacházení s personálem, vnímání toho, že pro ně je práce v resortu často daleko od domova a jejich den nekončí, když odejdeme od bazénu. Někdy stačí už jen to, že si uvědomíme, že za každým „dokonalým zážitkem“ stojí konkrétní člověk, pro kterého je Dubaj spíš místem tvrdé práce než dovolené. A přestože turista nemůže vyřešit systémové problémy, může se alespoň rozhodnout, že nebude zavírat oči a bude se zajímat o širší příběh místa, které navštíví.
Dokumenty a videa o temné stránce Dubaje
Pokud chce člověk vidět víc než jen čísla a statistiky, pomohou dokumentární filmy a reportáže, které přinášejí výpovědi samotných pracovníků. Často jde o silné osobní příběhy, které doplňují to, co se nedá úplně pochopit jen z textu.
Jeden z dokumentů se podrobně věnuje životu pracovníků ve stínech mrakodrapů a ukazuje každodennost v ubytovnách i na stavbách:
Další dokument přibližuje kontrast mezi turistickým „rájem“ a částmi města, kam se návštěvníci obvykle nedostanou. Zaměřuje se na pracovní podmínky, bydlení a zkušenosti lidí, kteří do Dubaje přišli s nadějí na nový začátek:
Zdroje
- World Report 2025: United Arab Emirates – Human Rights Watch
https://www.hrw.org/world-report/2025/country-chapters/united-arab-emirates - United Arab Emirates 2024 – Amnesty International – Country Report
https://www.amnesty.org/en/location/middle-east-and-north-africa/middle-east/united-arab-emirates/report-united-arab-emirates/ - Questions and Answers: Migrant Worker Abuses in the UAE and COP28 – Human Rights Watch
https://www.hrw.org/news/2023/12/03/questions-and-answers-migrant-worker-abuses-uae-and-cop28 - The Hidden Cost of Progress: Human Rights Violations of Migrant Workers in the UAE – European Centre for Democracy and Human Rights
https://www.ecdhr.org/the-hidden-cost-of-progress-human-rights-violations-of-migrant-workers-in-the-uae/ - Human Rights and Health Disparities for Migrant Workers in the UAE – Health and Human Rights Journal
https://www.hhrjournal.org/2013/08/20/human-rights-and-health-disparities-for-migrant-workers-in-the-uae/ - Labour Accommodation – Official Portal of the UAE Government
https://u.ae/en/information-and-services/jobs/employment-in-the-private-sector/labour-accommodation - Cyber Safety and Digital Security; Federal Decree Law No. 34 of 2021 on Combatting Rumours and Cybercrimes – Official Portal of the UAE Government
https://u.ae/en/information-and-services/justice-safety-and-the-law/cyber-safety-and-digital-security - UAE: Mass Surveillance Threatens Rights, COP28 Outcome – Human Rights Watch
https://www.hrw.org/news/2023/11/30/uae-mass-surveillance-threatens-rights-cop28-outcome - Building Towers, Cheating Workers / Exploitation of Migrant Construction Workers in the United Arab Emirates – Human Rights Watch
https://www.hrw.org/report/2006/11/11/building-towers-cheating-workers/exploitation-migrant-construction-workers-united - United Arab Emirates: Trapped, Exploited, Abused – Migrant Domestic Workers in the UAE – Human Rights Watch
https://www.hrw.org/news/2014/10/22/united-arab-emirates-trapped-exploited-abused - The Marine Environmental Impacts of Artificial Island Construction Dubai, UAE – Duke University
https://dukespace.lib.duke.edu/items/7547a60d-a78d-42fe-a389-f90601f297ee - Dubai’s Artificial Islands: Cutting Edge Innovation or Ecological Disaster? – Catalyst, McGill
https://catalystmcgill.com/dubais-artificial-islands-cutting-edge-innovation-or-ecological-disaster/ - Minimum wage and average salary in the UAE – Expatica
https://www.expatica.com/ae/working/employment-law/average-wages-and-salaries-in-the-united-arab-emirates-71497/ - Construction Workers’ Salaries in Dubai – Two Continents
https://twocontinents.com/blog/construction-workers-salaries-in-dubai - Minimum Salary in Dubai 2025 Guide – Flying Colour
https://www.flyingcolour.net/in/blog/minimum-salary-in-dubai/ - Average Salary in UAE (2025 Update) – Huduri
https://huduri.com/average-salary-in-uae/ - As Dubai Cracks Down on Crowded, Illegal Apartments, Migrant Workers Have Nowhere Else to Go – Associated Press
https://apnews.com/article/097f7ce61c851a040e77da3817620473 - 40 UAE Domestic Worker Agencies Busted for 140+ Violations – Times of India (World / Middle East)
https://timesofindia.indiatimes.com/world/middle-east/40-uae-domestic-worker-agencies-busted-for-140-violations-why-using-the-wrong-agency-could-cost-you/articleshow/122950666.cms - Responsible Tourism in the United Arab Emirates – Responsible Travel
https://www.responsibletravel.com/holidays/united-arab-emirates/travel-guide/responsible-tourism
Jana
Ráda proměňuji zvědavost ve slova a psaní článků je pro mě způsob, jak zachytit nápady dřív, než mi vyprchají z hlavy, a chci se o ně podělit s každým, kdo má chuť číst.
