Kolik lidí používá toaletní papír a čím ho ve světě nahrazují?

Možná máš pocit, že toaletní papír je úplně samozřejmá věc – je v každé koupelně, kupuješ ho v akci po balících a jediné, co řešíš, je, jestli je dvouvrstvý nebo „ultra soft“. Globálně je ale realita úplně jiná. Odhady naznačují, že toaletní papír jako hlavní způsob očisty po toaletě používá jen menší část lidstva, zatímco většina světa spoléhá na vodu nebo jiné materiály.

Abychom pochopili, proč to tak je, je potřeba podívat se na přístup k základní sanitaci, kulturní zvyklosti, náboženství, ale i na peníze a životní prostředí. A také na to, co vlastně používají všichni ti, kteří po toaletě nesáhnou po roli papíru.

Jak je na tom svět se záchody a hygienou

Než se dostaneme k samotnému toaletnímu papíru, vyplatí se podívat na základní infrastrukturu – tedy jestli má člověk vůbec nějaký záchod, tekoucí vodu a místo, kde se dá hygienicky očistit. Podle poslední zprávy WHO a UNICEF z roku 2023 nemělo v roce 2022 až 3,5 miliardy lidí na světě „bezpečně řízenou“ formu sanitace (zjednodušeně: záchod, který bezpečně odvádí a zpracovává odpad), přičemž 419 milionů lidí stále praktikovalo otevřenou defekaci – vykonávání potřeby venku bez toalety.

To znamená, že pro velkou část populace je luxusem už jen mít nějaký záchod, natož ještě k němu i toaletní papír. V chudších regionech Afriky, Asie či Latinské Ameriky jsou běžné jednoduché latríny na dvoře, kde se používá voda, zemina nebo přírodní materiály, a prostor na skladování papíru či jeho likvidaci často vůbec neexistuje.

Zároveň platí, že i tam, kde záchody jsou, nemusí být samozřejmostí žádné „oficiální“ čisticí médium. Výzkumy ze škol v rozvojových zemích pravidelně ukazují, že toalety nemají ani toaletní papír, ani spolehlivý zdroj vody přímo u záchodu – žáci si buď vodu nosí, nebo používají improvizovaná řešení.

Kolik lidí ve skutečnosti používá toaletní papír?

Na rozdíl od pitné vody či elektřiny neexistuje žádná oficiální „světová statistika“ používání toaletního papíru, kterou by sbírala OSN nebo vlády. O tom, kolik lidí papír používá, proto víme jen z tržních analýz, environmentálních přehledů a studií výrobců hygienických produktů, které kombinují data o spotřebě, populaci a návycích.

Více nezávislých analýz se však shoduje na podobném čísle: přibližně 30 % světové populace používá toaletní papír jako svůj hlavní způsob očisty, zbývajících zhruba 70 % spoléhá hlavně na vodu nebo jiné materiály.

Abychom si to přepočítali na lidi: pokud má svět kolem 8 miliard obyvatel, 30 % znamená zhruba 2,4 miliardy lidí, kteří papír používají pravidelně. Zbývajících 5,5 miliardy lidí se po toaletě čistí jinak – ať už vodou, látkou, nebo přírodními materiály. Tyto odhady sice nejsou „oficiální“ ve smyslu státní statistiky, ale vycházejí z kombinace dat o spotřebě toaletního papíru podle zemí, životní úrovně a sanitace.

Kde je toaletní papír normou a kde ne

Toaletní papír je dominantní zejména v bohatších zemích se splachovacími záchody a rozvinutou kanalizací. Patří sem:

• Severní Amerika
• většina západní a severní Evropy
• část východní Asie (např. Japonsko, Korea, Tchaj-wan – často v kombinaci s moderními bidety)
• Austrálie a Nový Zéland

Naopak, velké části světa používají místo papíru především vodu:

• většina jižní a jihovýchodní Asie,
• většina Blízkého východu a muslimských zemí,
• velká část Afriky a Latinské Ameriky,
• některé oblasti jižní Evropy (například Itálie, Portugalsko či Řecko, kde jsou bidety běžnou součástí koupelny).

V mnoha zemích přitom platí, že bohatší městské domácnosti používají papír nebo kombinaci papír + voda, zatímco venkov si vystačí s kýblem vody, jednoduchou sprškou u toalety nebo úplně „low-cost“ řešeními.

Proč velká část světa toaletní papír nepoužívá

Důvody, proč většina lidí na planetě nepoužívá toaletní papír, se dají rozdělit do několika kategorií.

1. Přístup k infrastruktuře
Pokud žiješ v domě bez kanalizace, s jednoduchou latrínou a bez možnosti bezpečně likvidovat papír, je mnohem logičtější použít vodu a nějakou formu „odlití“ odpadu do jámy. V prostředí, kde je problém už jen s pitnou vodou, je nákup toaletního papíru často poslední prioritou.

2. Cena a dostupnost
I v zemích, kde existují klasické záchody, nemusí být papír levný. V chudších regionech se rodiny rozhodují, zda si koupí jídlo, základní léky nebo hygienu – a toaletní papír je často na konci seznamu. Lokálně levnější alternativy (staré noviny, látka, voda) jsou ekonomicky výhodnější.

3. Kulturní a náboženské zvyklosti
V mnoha kulturách je očista vodou přímo spojená s představou čistoty a rituální čistoty. V částech Asie a v muslimských zemích je standardem omývání vodou (bidet, sprška u toalety, nádobka s vodou) a samotný papír se může vnímat spíš jako doplněk na osušení, ne jako hlavní pomůcka.

4. Ekologické důvody
Výroba toaletního papíru má výrazný environmentální dopad. Odhaduje se, že na světovou roční spotřebu toaletního papíru (cca 42 milionů tun) je potřeba stovky milionů stromů, více než miliardu tun vody a velké množství energie a chemikálií.
Proto roste i v zemích „toaletního papíru“ zájem o bidety, sprchy a alternativní materiály.

Voda jako nejčastější alternativa

Nejčastější alternativou k toaletnímu papíru je jednoduše čistá voda. Může jít o:

• klasický bidet (samostatná mísa vedle záchodu),
• bidetovou spršku („sprcha“ u toalety, často označovanou jako „shatafa“ nebo „bum gun“),
• moderní bidetová sedátka či toalety s integrovaným ostřikem,
• kýbl vody a menší nádobku, kterou si člověk vodu nalévá.

Výzkum ze škol a domácností v rozvojových zemích ukazuje, že všude tam, kde je voda dostupná, ji lidé spontánně upřednostňují před toaletním papírem – považují ji za hygieničtější a pocitově „čistší“.

Voda má i praktické výhody:
snadněji se jí odstraňují zbytky nečistot, méně dráždí pokožku a nevytváří pevný odpad (papír), který je potřeba likvidovat nebo který může ucpávat kanalizaci.

Látkové a opakovaně použitelné alternativy

V některých domácnostech – zejména tam, kde je velký důraz na ekologická nebo „zero waste“ řešení – se používají látkové „utěrky“ určené speciálně na toaletu. Fungují podobně jako látkové pleny: po použití se odkládají do uzavřené nádoby, perou se při vyšších teplotách a používají znovu.

Historicky i v chudších regionech se často používaly kousky staré látky, které rodina prala a recyklovala. Z hygienického hlediska je však takový systém bezpečný jen tehdy, pokud je k dispozici dostatek vody, prací prostředek a možnost látku pořádně vysušit (ideálně na slunci) – jinak může jít spíše o riziko šíření infekcí než o výhodu.

Přírodní materiály: od kamenů po kukuřičné šustí

Ještě předtím, než se toaletní papír stal masovým produktem, lidé používali prakticky všechno, co měli po ruce a co dokázalo alespoň trochu „seškrábnout“ nečistoty: kameny, hroudy hlíny, trávu, seno, listy, mořskou trávu či dokonce kukuřičné šustí. Historické i moderní environmentální přehledy tyto materiály zmiňují jako běžnou výbavu „předpapírové“ éry – a v některých regionech světa se využívají dodnes, zejména tam, kde není dostupná ani voda, ani sanitace v našem pojetí.

Výhodou těchto materiálů je nulová finanční investice – najdeš je na poli, v lese nebo u domu. Nevýhodou je, že hygienický efekt je velmi omezený a může docházet k mechanickému podráždění pokožky či drobným poraněním. U některých typů listů nebo rostlin může navíc hrozit alergická reakce či podráždění.

Moderní alternativy: vlhčené ubrousky, „eko“ papír a hybridní řešení

V bohatších zemích se vedle klasického toaletního papíru čím dál více používají:

• vlhčené hygienické ubrousky – pocitově čistší, ale často se špatně rozkládají v kanalizaci a zvyšují riziko ucpaného potrubí,
• toaletní papír z recyklovaného papíru nebo bambusu – snaží se snížit ekologickou stopu,
• kombinace papír + bidet – člověk použije vodu a potom se osuší malým množstvím papíru.

Z ekologického hlediska se jako nejrozumnější kompromis jeví voda (bidet, sprška) + minimální množství papíru, případně přechod na recyklované nebo alternativní vlákniny (např. bambus), které nezatěžují lesy tak výrazně jako klasická celulóza.

Toaletní papír vs. voda: co je hygieničtější?

U tématu „papír vs. voda“ se často vede emotivní debata, ale výzkumy hygieny a praxe v terénu jsou poměrně jednoznačné: tam, kde je voda snadno dostupná a kde jsou podmínky pro její bezpečné používání, ji lidé přirozeně upřednostňují jako účinnější formu očisty. Studie zkoumající chování v oblasti sanitace v rozvojových zemích popisují vodu jako nejpreferovanější čisticí prostředek, pokud je fyzicky i ekonomicky dostupná.

Toaletní papír v praxi spíš „setře“ část nečistot, ale neodstraní je tak důkladně jako voda. U citlivé pokožky, hemeroidů nebo zánětů může opakované tření suchým papírem situaci zhoršit, zatímco jemné opláchnutí vodou bývá příjemnější. Na druhou stranu voda sama o sobě neřeší všechno – pokud se používá kontaminovaná voda, hygiena může být dokonce horší, než kdyby člověk použil čistý papír.

Ideálním řešením je tedy kombinace: čistá voda na skutečné umytí a pak krátké osušení (ať už papírem, nebo čistým ručníkem, který se následně vypere). Právě proto v mnoha moderních koupelnách najdeš bidet nebo spršku vedle klasické role papíru.

Ekologická stopa toaletního papíru

I když otázka v nadpisu zní „Kolik lidí používá toaletní papír?“, pro planetu je stejně důležitá i otázka: „Kolik nás to stojí ve stromech, vodě a energiích?“ Environmentální analýzy upozorňují, že k naplnění světové roční spotřeby toaletního papíru – odhaduje se na desítky milionů tun – je potřeba vykácet stovky milionů stromů, spotřebovat obrovské množství vody a energie a použít chemikálie na bělení a úpravu papíru.

Když si představíš, že jedna průměrná role vznikne z části jednoho stromu a průměrný člověk v zemích s vysokou spotřebou spotřebuje přes sto rolí ročně, je jasné, že při miliardách lidí se ekologická cena rychle násobí. I proto mnohé kampaně vyzývají buď k rozumné spotřebě, nebo k přechodu na vodu a ekologičtější alternativy.

Kam směřuje budoucnost: bidety, spršky a méně papíru

Globální trendy naznačují, že:

• v zemích, kde byla dosud normou jen role papíru, roste zájem o bidety a bidetová sedátka,
• v zemích s tradičním používáním vody (Asie, Blízký východ) papír často přebírá roli doplňku – na osušení nebo pro specifické situace,
• environmentální kampaně tlačí na menší spotřebu papíru, recyklované materiály a nahrazování části spotřeby vodou.

Zajímavé je, že to, co je pro část světa „moderní ekologická novinka“ (bidet, sprška u toalety), je jinde úplně běžná praxe fungující desítky až stovky let. Toaletní papír se tak postupně z pozice „jediné normy“ v některých zemích posouvá na úroveň jedné z více možností.

Video: Proč Západ miluje toaletní papír

Kdo má raději formát videa, může se k tématu podívat na krátký dokument BBC, který vysvětluje, proč se v západních zemích prosadil právě toaletní papír a jak se k němu historicky dospělo.

Video: Měli bychom přestat používat toaletní papír?

V pořadu This Morning se diskutuje o tom, zda je toaletní papír skutečně hygienický, jaké jsou výhody bidetů a co na to říkají odborníci na zdraví a životní prostředí.

Zdroje

1. WHO/UNICEF Joint Monitoring Program for Water Supply, Sanitation and Hygiene (JMP) – Progress on household drinking water, sanitation and hygiene 2000–2022: Special focus on gender (UN-Water, 2023).
   https://www.unwater.org/publications/who/unicef-joint-monitoring-program-update-report-2023
2. Pfadenhauer, L. M.; Rehfuess, E. – Towards Effective and Socio-Culturally Appropriate Sanitation and Hygiene Interventions in the Philippines: A Mixed Method Approach (International Journal of Environmental Research and Public Health, 2015).
   https://www.mdpi.com/1660-4601/12/2/1902
3. Who Gives A Crap – 14 Incredible Environmental Toilet Paper Statistics (blog, 2024).
   https://blog.whogivesacrap.org/home/environmental-toilet-paper-statistics
4. QS Supplies – World Toilet Paper Consumption, Visualised (blog, 2022).
   https://www.qssupplies.co.uk/world-toilet-paper-consumed-visualised.html