Proč čas s věkem plyne rychleji? Co víme o zvláštním pocitu dospělých

Jako dítě jste na letní prázdniny čekali celou věčnost, ale dnes máte pocit, že Vánoce byly před chvílí a kalendář už ukazuje další podzim. Čas na hodinách přitom běží stále stejně. Mění se spíše způsob, jak vnímáme přítomný okamžik a jak si zpětně skládáme vzpomínky na celé týdny a roky.

Pocit, že se čas s přibývajícím věkem zrychluje, může souviset s rutinou, pozorností a s tím, kolik výrazných vzpomínek si z daného období uchováme. Výzkumy nacházejí určitou souvislost mezi věkem a subjektivním tempem času, výsledky však nejsou jednoznačné a účinky bývají spíše malé. Neexistuje jednoduchý prokázaný vzorec, podle něhož každý další rok automaticky subjektivně zkracuje den.

Hodiny měří něco jiného než naše hlava

Sekunda fyzikálně neplyne rychleji v padesáti letech než v deseti. Psychologové však zkoumají subjektivní čas: tedy jak dlouho se nám něco zdá během čekání, soustředění nebo při zpětném vzpomínání. Tyto dva pohledy nejsou totožné.

Když čekáte pět minut na autobus a neustále sledujete hodiny, může se vám zdát, že čekáte celou věčnost. Stejných pět minut při rozhovoru s přítelem uteče nepozorovaně. Při zpětném vzpomínání však může být bohatý rozhovor výraznější než nudné čekání, přestože jsme to v reálném čase mohli vnímat opačně.

Právě tento rozdíl mezi bezprostředním zážitkem a retrospektivním hodnocením je důležitý. Výrok „tento rok utekl velmi rychle“ je zpravidla zpětným hodnocením dlouhého období, nikoli přesným měřením tisíců jednotlivých sekund.

Proč se dětství ve vzpomínkách zdá delší

Dětství a dospívání přinášejí množství prvních zkušeností. První škola, nový kolektiv, první cesta bez rodičů, nová pravidla či významné změny prostředí: takové události vytvářejí mnoho odlišných paměťových bodů. Když se za daným obdobím ohlédneme, máme z čeho skládat jeho příběh.

Dospělý člověk může mít naopak celé týdny s podobným režimem. Práce, cesta domů, nákup, večeře a spánek se opakují. Mozek si nepotřebuje detailně uchovat každé stejné pondělí. Pokud se snažíte vybavit si minulý měsíc, najdete méně událostí, které by jej odlišovaly od předchozího.

Hypotéza založená na novosti a paměti je intuitivní, není však jediným vysvětlením a nelze ji prohlásit za úplnou odpověď. U subjektivního vnímání času se zkoumá také pozornost, emoce, množství povinností a mechanismy zpracování podnětů.

Co na to říkají výzkumy

Psychologové Marc Wittmann a Sandra Lehnhoff zkoumali subjektivní vnímání času u 499 lidí ve věku od 14 do 94 let. Výsledky celkově podpořily rozšířený pocit zrychlování času, zjištěné účinky však byly malé až středně velké a vysvětlovaly nanejvýš přibližně desetinu rozdílů v odpovědích.

To je důležitá výhrada. Věk sám o sobě nepředpovídá, jak bude konkrétní člověk vnímat nejbližší rok. Někdo si i v důchodu vytváří pestrou škálu zkušeností, jiný prožívá velmi jednotvárné období už ve dvaceti letech. Výsledky se navíc mohou měnit podle toho, zda se ptáme na poslední týden, několik let, nebo na plynutí času právě teď.

Jiná studie upozornila, že jednoduché matematické představy o subjektivním zkracování času podle věku nemusejí dobře vysvětlovat pozorované odpovědi. Populární přirovnání, podle něhož jeden rok tvoří v deseti letech desetinu života a v padesáti letech pouze padesátinu, je zajímavou metaforou, nikoli potvrzeným univerzálním zákonem psychologie.

Pozornost: proč se nudná hodina vleče

Když sledujete plynutí času, snáze si všímáte každé minuty. Při náročném nebo poutavém úkolu věnujete pozornost obsahu a čas přestanete kontrolovat. Subjektivně se tak hodina může zdát krátká už během samotné aktivity.

Tato zkušenost se někdy popisuje slovy „čas letí, když se bavíme“. Neplatí to však bez výjimky. Intenzivní zážitky, strach nebo překvapení mohou v konkrétních situacích změnit vnímání délky opačným směrem. Ani pocit nudy nemusí být vždy stejný: závisí na očekávání a na tom, co právě sledujete.

Delší období hodnotíme jinak. Víkend plný různých aktivit může utéct rychle, zatímco trvá, ale v pondělí se jeví jako bohatý a dlouhý. Prázdný víkend se může v sobotu vléct a v pondělí jako by zmizel beze stopy.

Znamená to, že musíme stále cestovat a zkoušet novinky?

Ne. Pestrost nemusí znamenat drahé dovolené, adrenalinové aktivity ani neustálé vyhledávání nových podnětů. Někdy stačí změnit trasu procházky, naučit se jednoduchou dovednost, setkat se s novým člověkem nebo vědomě věnovat pozornost běžnému dni.

Takové změny mohou pomoci vytvářet rozlišitelné vzpomínky, neexistuje však záruka, že každému stejně „zpomalí čas“. Záleží také na tom, zda chcete ovlivnit prožitek právě teď, nebo způsob, jakým budete na daný rok později vzpomínat.

Praktickou pomůckou může být jednoduchý záznam důležitých událostí či fotografií. Když si po měsících projdete poznámky, zjistíte, kolik věcí se skutečně stalo, i když se vám celé období původně jevilo jako jednotvárné.

Kdy není vhodné pocit zrychleného času přeceňovat

Samotné konstatování „rok mi rychle utekl“ nepředstavuje zdravotní diagnózu. Jde o běžný subjektivní zážitek a může souviset s tím, kolik máte povinností, jak si pamatujete události i v jaké životní fázi se nacházíte. Není třeba z něj vyvozovat, že se mozek nutně zhoršuje.

Pokud se však objeví náhlá dezorientace, výrazné výpadky paměti nebo obtíže, které zasahují do běžného života, není vhodné vysvětlovat je pouze věkem a známou frází o rychle plynoucím čase. Takové příznaky si zaslouží individuální odborné posouzení.

Čas plyne stejným tempem, náš vztah k němu se však mění. Chceme-li si rok subjektivně lépe zapamatovat, má větší smysl než sledovat hodiny věnovat pozornost tomu, čím jej naplňujeme.

Zdroje

1. PubMed – Age effects in perception of time (Wittmann a Lehnhoff, 2005) – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/16512313/
2. PubMed – Subjective time estimation and age (Gallant a kol., 1991) – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/1961675/
3. Cambridge University Press – Why the Days Seem Shorter as We Get Older – https://www.cambridge.org/core/journals/european-review/article/why-the-days-seem-shorter-as-we-get-older/2CB8EC9B0B30537230C7442B826E42F1