
Aktualizované 16.09.2026
Když se německými novinami v květnu 1930 šířila zpráva o „institutu, kde psi odpovídají na otázky“, většina čtenářů ji považovala za roztomilou kuriozitu. O patnáct let později – uprostřed válečné paranoie – už tatáž škola figurovala ve spisech příslušníků SS jako potenciální zdroj nového druhu průzkumníků, kteří by se svými psovody komunikovali kódovanými slovy či ťukáním tlapou. Projekt vstoupil do dějin pod názvem Hundesprechschule Asra(doslova „mluvící psí škola Asra“) – podle německé dogy, která údajně zvládla nejnáročnější cvičení.
Od varieté k tajnému válečnému úkolu
- Zakladatelka Margarethe Schmidt provozovala školu už od počátku třicátých let poblíž Leutenbergu v Durynsku a první prezentace připomínaly spíše cirkus: ovčák recitoval samohlásky, teriér Rolf „počítal“ tak, že tlapou udeřil do desky přesně tolikrát, kolik odpovídalo správnému číslu.
- Po Hitlerově nástupu k moci se o Asru začaly zajímat úřady. Vůdce měl rád psy (v Berghofu choval ovčáky Blondi a Bellu) a romantická představa „nadinteligentních“ zvířat zapadala do nacistické mytologie spojení člověka s přírodou.
Podle později archivovaných dokumentů navštívili leutenberskou farmu důstojníci armádního veterinárního oddílu – hledali totiž způsoby, jak zefektivnit strážní hlídky. Výsledky však nikdy nepřekročily úroveň atrakce: psí hlásky připomínaly spíše chraplavé bručení a „výpočty“ byly při opakovaných testech matoucím způsobem nepřesné.
Mohlo by vás zajímat

Když propaganda předběhne realitu
Přesto do Asry během celé války plynuly peníze; škola totiž byla v týdenících Signal či Die Wehrmachtprezentována jako důkaz „německé vědecké vynalézavosti“. Historici se dnes shodují, že podpora měla spíše morální než praktický rozměr – podobně jako meziválečné experimenty s „divizemi“ netrénovaných proudových baterií či výchova blond soch v Lebensbornu.
K mýtům kolem Asry výrazně přispěl poválečný tisk. V 50. letech kolovaly zvěsti o „telepatických vlkodavech“, kteří měli umět střežit muniční sklady, aniž by vydali jediný zvuk. Největší vlnu zájmu však rozpoutala až monografie Amazing Dogs: A Cabinet of Canine Curiosities britského veterináře Jana Bondesona (2011). Autor sice zdůraznil, že většina úspěchů spadala do kategorie „efektu Chytrého Hanse“, titulní redakce už však lákala představa „hitlerovské armády mluvících psů“ a příběh nabyl virálních rozměrů.
Proč se vůbec zdálo, že psi „mluví“?
V německém jezdeckém prostředí bylo od počátku 20. století populární hnutí kolem koně Chytrého Hanse – zvíře prý umělo řešit rovnice, psycholog Oskar Pfungst však dokázal, že kůň reagoval na mimovolní grimasy publika. Tentýž jev – pozorovatel nevědomky napoví správnou odpověď – vysvětluje i úspěchy Asry. Válečná euforie a polovojenská disciplína jen snížily ochotu kriticky přemýšlet.

Dodnes přitom existují seriózní výzkumy psích kognitivních schopností. Border kolie Chaser dokázala podle názvu rozpoznat více než tisíc hraček a v roce 2021 zveřejnil tým z University of Budapest studii, podle níž psi dokážou pasivně poslouchat a rozlišovat lidská slova podobně jako roční děti. Žádný experiment však neprokázal schopnost vytvářet artikulovanou řeč – anatomicky tomu brání hlasivky i stavba tlamy.
Rolf, mezinárodní celebrita
Nejslavnějším „studentem“ školy byl drsnosrstý foxteriér Rolf von Asra. Reportáže o něm tvrdily, že tlapou vyťukával písmena abecedy a psal dopisy zraněným vojákům na frontě. Konzultační tým mnichovské kliniky však po roce 1942 vyhodnotil, že Rolf reaguje výhradně na pohyby rukou cvičitelky; výsledné „texty“ navíc vždy přepisoval tentýž asistent, což usnadňovalo nenápadné opravování chyb.
Co se stalo po roce 1945?

Když se fronta přiblížila k Durynsku, Margarethe Schmidt údajně všechny psy rozdala místním rodinám a záznamy o výcviku spálila. Jména Asra i Rolf se však objevovala ve vzpomínkách uprchlíků, kteří tvrdili, že vystoupení připomínala spíše kabaret pro zvědavé důstojníky, než skutečnou laboratoř. V 60. letech si rozvědka NDR ověřovala, zda západní média legendu nenafukují s propagandistickým záměrem, ale i jejich spis končí poznámkou „žádný efekt“.
Vliv na moderní kynologické jednotky
Navzdory fiasku Asry vznikly v německé armádě po válce specializované jednotky pátracích a záchranářských psů. Výcvik se však soustředil na čichové a sluchové smysly, nikoli na řeč. Podobný posun je patrný i v USA, kde v roce 1942 experimentovali pro námořnictvo se „psími torpédy“, aby se nakonec přeorientovali na klasické pátrání po výbušninách pomocí čichu.
VIDEO: „Germany’s Talking Animal Spies“ (Horrible Histories, BBC)
Čtyři minuty hravé rekonstrukce toho, jak si nacisté představovali své „tajné oddělení zvířecích agentů“.
Zdroje
- Hundesprechschule Asra – Wikipedia. https://en.wikipedia.org/wiki/Hundesprechschule_Asra
- S. Coren: „The School to Teach Nazi War Dogs to Speak“, Psychology Today, 26. 5. 2011. https://www.psychologytoday.com/us/blog/canine-corner/201105/the-school-teach-nazi-war-dogs-speak
- R. Alleyne: „Nazis tried to train dogs to talk, read and spell to win WW2“, The Telegraph, 24. 5. 2011. https://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/howaboutthat/8532573/Nazis-tried-to-train-dogs-to-talk-read-and-spell-to-win-WW2.html
- J. Bondeson citovaný v E. Grossman: „How Nazi Scientists Tried to Create an Army of Talking Dogs“, TIME Newsfeed, 25. 5. 2011. https://newsfeed.time.com/2011/05/25/how-nazi-scientsts-tried-to-create-an-army-of-talking-dogs/