Noční vlak z čínského Zhangjiajie do města Liou-čou se 23. dubna 2005 pomalu kolébal přes hornatý jih země. Manželé Hu Jiajin a její muž si poprvé dopřáli lůžkový vůz – třípatrová lůžka, tlumená světla a příslib alespoň několika hodin nerušeného spánku. Krátce po jedné hodině ráno se však rutina cesty roztrhla: Jia oznámila, že si odskočí na toaletu. Mobil měla u sebe, manžela ujistila, že doprovod nepotřebuje.
Půlhodina, která se protáhla na věčnost
V době, kdy ručička budíku přeskočila na 1:30, se vlak stále řítil směrem k jižnímu Guangxi, ale Jia se nevracela. Zmatený a postupně vyděšený manžel nejprve prohledal vlastní kupé, potom celý vůz. Když nepochodil, zalarmoval průvodčího. Ten se zpočátku usmíval – „v jedoucím vlaku přece nikdo jen tak nezmizí“. O několik desítek minut a osmnáct vozů později bylo i jemu jasné, že žena na palubě opravdu není.
Studenou krev dokáže zchladit i ocel
Jen několik kilometrů za soupravou, ve tmě mezi kolejemi, bojovala Jia o život. Podlaha chodbičky nad dieselovým agregátem, kterou mechanici běžně otevírali jen při údržbě, se pod její vahou propadla. Desetitunová kola vlaku jí amputovala levou ruku i nohu spolu s částí pravé. Navzdory masivnímu krvácení se jí podařilo odsunout tělo mimo hlavní kolej, aby ji nesrazil následující vlak. Na telefon nedokázala dosáhnout – a manžel na druhém konci linky slyšel jen vyzvánění.
Bitva v nemocničním pokoji i u soudu
Policejní hlídka ji objevila na poslední chvíli; prognózy lékařů byly skeptické. Jia přežila pět komplikovaných operací, avšak fantomová bolest a dlouhá rehabilitace z ní udělaly symbol lidského utrpení na čínské železnici. Následoval další maraton – právní. Tehdejší železniční dopravce (Liou-čou Railway Bureau) původně argumentoval, že jde o nepředvídatelnou nehodu, a odmítal zaplatit požadovaných 5,73 milionu jüanů (přibližně 1,5 milionu €). Okresní a později i provinční soud však rozhodl, že podlaha vozu neměla být během provozu přístupná. Po dvouletém řízení přiznal Nejvyšší soud Guangxi odškodné 1,48 milionu jüanů (≈ 190 000 €) – částku, která sotva pokryla dosavadní léčbu, ale vytvořila precedent pro podobné spory.
Zajímavé je, že až do verdiktu neexistovala v čínském právním prostředí jasná metodika, jak oceňovat tzv. „psychickou újmu“ u hromadné dopravy. Případ Hu Jiajin přiměl ministerstvo dopravy vypracovat pilotní vzorec pro výpočet nemajetkové újmy, který se v upravené podobě používá dodnes.
Doprovodné skvrny na kolejích bezpečnosti
Bezpečnostní standardy čínských železnic se po roce 2005 staly předmětem ostré veřejné diskuse. O šest let později tragédie u Wenzhou, kde se po poruše signalizačního systému srazily dva vysokorychlostní vlaky a zahynulo 40 lidí, ukázala, že systémové nedostatky přesahují hranice jednoho železničního úřadu. Vyšetřovací zpráva Státní rady tehdy označila 54 odpovědných činitelů a vedla k radikálnímu zpřísnění technických revizí, včetně kontrol servisních otvorů, jaký zranil Jiu.
V reakci na tyto incidenty zavedla China Railway celostátní program „Čistá souprava“ – starší zelené vozy s dieselovým agregátem byly definitivně staženy, zatímco údržbové klapky v chodbičkách novějších vlaků dostaly trojité jištění. V roce 2019 společnost oznámila nulový výskyt podobného selhání podlahy za předchozích pět let.
Nový život po kolejích
Jia se po více než 190 dnech v nemocnici vrátila do rodného Liou-čou. Díky mechanickým protézám a rehabilitaci dokáže samostatně ujít krátké vzdálenosti a aktivně se zapojila do kampaní za práva lidí se zdravotním postižením. Její příběh dnes slouží právníkům i novinářům jako memento, že cestovatelský komfort nikdy nesmí být na úkor základní bezpečnosti.
Video – rekonstrukce případu
Krátký animovaný sestřih ukazuje, jak mohla nešťastná past v podlaze vypadat.
Zdroje
- Sina News: 乘客跌落铁轨铁路局赔148万 (26. 12. 2007) – https://news.sina.com.cn/c/2007-12-26/014013142844s.shtml
- Wikipedia (zh): 八斗站 – Sekce „2005 事故” – https://zh.wikipedia.org/wiki/%E5%85%AB%E6%96%97%E7%AB%99
- CE.cn: 火车地板塌陷致女子高度伤残精神抚慰等成焦点 (29. 4. 2007) – https://www.ce.cn/xwzx/shgj/syxw/200704/29/t20070429_11212701.shtml
- The New Yorker: Evan Osnos – Boss Rail (22. 10. 2012) – https://www.newyorker.com/magazine/2012/10/22/boss-rail
Robert
Zajímám se o technologie a historii, zejména o kriminální příběhy. Tři roky jsem vedl faktografický portál o moderních dějinách a rok jsem spoluvytvářel blogovou platformu, kde jsem publikoval desítky analytických článků. Offpitch jsem založil proto, aby kvalitní obsah nebyl ukrytý za paywallem.
