Od dospívajícího sportovce k noční můře: krvavá dráha Raymonda Eugena Browna

Na předměstí alabamského Ashlandu působil čtrnáctiletý Raymond Eugene Brown jako typický chlapec z pobožné rodiny: rád hrál fotbal, vynikal v dílenských pracích a jeho známí ho popisovali jako dobráka s neustálým úsměvem. Jenže v noci z 1. na 2. října 1960 se idyla nečekaně zlomila. Mladík se vloupal do domu tří příbuzných, aby našel pár dolarů na nové kopačky – a nožem, který vzal z kuchyně, spáchal masakr. O několik minut později ležely na podlaze teta Berta Mae Martinová, babička Ethel Ogleová i prababička Everlena Ogleová, každá zasažená desítkami ran.

Proces, který změnil alabamskou justici

Navzdory teenagerskému věku byl Brown souzen jako dospělý – rozhodnutí umožněné tehdejším trestním zákoníkem Alabamy. Forenzní stopy, vlastní přiznání i svědectví spolužáků, kterým se pochlubil, kam onoho osudového večera míří, vedly k jasnému verdiktu: tři doživotní tresty bez možnosti podmínečného propuštění. V druhé polovině 60. let však americký vězeňský systém procházel reformou a „vzorný vězeň Brown“ – mezitím vyučený automechanik – se ocitl mezi kandidáty na předčasné propuštění. V roce 1973 opustil brány věznice s vzkazem, že svého činu „lituje“.

Druhá šance, druhá tragédie

Restart života v Montgomery se zpočátku jevil úspěšně. Brown si našel práci v autoservisu a roku 1986 se nastěhoval k svobodné matce Lindě LeMonteové. O necelý rok později, večer 9. srpna 1987, se však pod vlivem alkoholu vrátil jeho skrytý démon. V záchvatu zuřivosti pobodal LeMonteovou do genitálií, hrudníku a nakonec jí rozřezal tělo od krku k stydké kosti. Poté zaútočil na její desetiletou dceru Sheilu Smoke, kterou znásilnil a zabil stejnou zbraní. Šestiletý Aaron, který spal ve vedlejším pokoji, přežil. Brown na místě naaranžoval zvrácenou scénu: k tělům rozložil hrací karty a na obrazovku televizoru přilepil polaroid oběti.

Hon na člověka u jezera Jordan

Policie po Brownovi vyhlásila celostátní pátrání. Ukázalo se, že krátce po vraždách havaroval autem u jezera Jordan, odkud se pěšky přesouval lesy. Po evakuaci zhruba 140 rekreantů ho hlídky 12. srpna zadržely na čerpací stanici – unaveného, s drobnými řeznými ranami na rukou a kapkami krve na oděvu.

Soud, odvolání a smrt na „death row“

V květnu 1988 uznala porota Browna vinným ze čtyř případů kapitální vraždy a odsoudila ho k trestu smrti. V následujících dvou desetiletích právníci opakovaně zpochybňovali výběr poroty či procedurální chyby, ale Nejvyšší soud Alabamy verdikt potvrdil. Brown zemřel přirozenou smrtí roku 2008 ve věznici Holman – aniž by došlo k nařízené injekci.

Proč se teenager změní v predátora?

Kriminologické výzkumy poukazují na fakt, že mladiství pachatelé vraždy mají mimořádně vysoké riziko recidivy po propuštění – federální analýza Bureau of Justice Statistics zjistila, že do šesti let se dopustí nového závažného násilí 69 % mladých pachatelů propuštěných na podmínku.

V případě Browna hrály roli především impulzivita, pocit moci a sexuální vzrušení spojené s ubližováním. Podobný motiv se objevil i u Timothyho Krajcira, dalšího sériového vraha, který se po podmínečném propuštění v 70. letech znovu dal do pohybu napříč více státy USA a v letech 1977–1982 připravil o život nejméně devět žen.

Zkoumání těchto případů podnítilo ostrou veřejnou debatu o tom, zda jsou americké programy resocializace a předčasného podmínečného propuštění u násilných delikventů z dětského věku vůbec udržitelné. Právníci navíc upozorňují, že Brownův spis byl později citován v argumentaci na federální úrovni, když se řešila otázka, zda lze definitivně odmítnout žádosti o podmínečné propuštění u násilníků odsouzených jako nezletilí.

Dědictví teroru

Rodina Lindy LeMonteové i po desetiletích organizuje lokální kampaně na podporu obětí domácího násilí a sexuálních útoků. V Ashlandu dodnes stojí pamětní lavička se jmény tří žen zavražděných v roce 1960. Jejich příběh – stejně jako pozdější dvojnásobná vražda v Montgomery – připomíná, že i navenek „napravený“ nebo „vzorný“ násilník může v okamžiku selhání systému znovu zaútočit.

Zdroje

1. Alabama Court of Criminal Appeals: Brown v. State (1990) – oficiální soudní rozhodnutí. https://law.justia.com/cases/alabama/court-of-appeals-criminal/1990/571-so-2d-345-0.html
2. Bureau of Justice Statistics: Recidivism of Young Parolees (PDF). https://bjs.ojp.gov/content/pub/pdf/ryp.pdf
3. Encyclopedia of Crime: „Raymond Eugene Brown“ – profil na Murderpedii. https://www.murderpedia.org/male.B/b/brown-raymond.htm
4. Raymond Eugene Brown – článek na Wikipedii (ověřeno s referencemi na archivní zprávy Birmingham Post-Herald a Montgomery Advertiser). https://en.wikipedia.org/wiki/Raymond_Eugene_Brown