Aktualizované 16.09.2026
Kdo dnes potká Edmunda Kempera, vidí velkého, trochu nahrbeného sedmdesátníka s knihou na klíně. Nevěřili byste, že právě on nese odpovědnost za sérii nejbrutálnějších vražd, jaké kdy otřásly Kalifornií, a že svou krvavou kariéru zahájil v patnácti letech dvojnásobnou vraždou přímo v rodině. Jenže za zdmi státní věznice v Central California se z něj stal kronikář vlastních zločinů, narátor stovek audioknih pro nevidomé a člověk, jehož výpovědi formovaly moderní profilování sériových vrahů.
Dětství obra s temnou fantazií
- 1948, Burbank – druhé ze tří dětí veterána Edmunda M. Kempera a sekretářky Clarnell Strandbergové.
- Do čtrnácti let vyrostl téměř do dvou metrů, matka ho však označovala za „příliš velkého podivína, kterého žádná žena nebude milovat“.
- V deseti letech pohřbil kočku zaživa, později ji vykopal, sťal a hlavu napíchl na kůl. Masožravé fantazie u něj střídaly dětské „hry“ na elektrické křeslo – sourozenci ho páskou přivázali ke židli a on teatrálně „umíral“, aby viděl jejich reakce.
Rozvod rodičů situaci jen zhoršil. Chlapec se nejprve pokusil utéct k otci, ten už však vedl nový život. Matka ho proto poslala k prarodičům na farmu v North Forku. Tam se 27. srpna 1964 odehrálo něco, co psychologové později označí za jeho „první velkou zkoušku moci“. Po hádce zastřelil babičku Maude Kemperovou loveckou puškou, kterou mu daroval dědeček. Když se o několik minut později vrátil dědeček Edmund Kemper Sr. s nákupem, vnuk ho stejnou zbraní skolil na dvoře. Zavolal matce, poté sám přivolal šerifa.
Mohlo by vás zajímat
- Hrůza na kalifornských stezkách: Jak David Carpenter děsil veřejnost
- Od dospívajícího sportovce k noční můře: krvavá cesta Raymonda Eugena Browna
- Česká Báthoryová: Krvavá paní z Komárova, která proměnila honosný brokát v krvavou zástavu
- Sawney Bean: skotský „klan kanibalů“ mezi folklórem, propagandou a turismem
Dětský pacient, který učil psychiatry
Kemper skončil v Atascadero State Hospital, zařízení s maximální ostrahou pro mladistvé delikventy. Testy IQ mu opakovaně naměřily hodnoty nad 140, projevy paranoidní schizofrenie se však nepotvrdily. Díky intelektu a svědomitosti jej personál povýšil na „asistenta“: rozdával testy jiným pacientům, zapisoval odpovědi a nahlédl do metodik, podle nichž se posuzuje příčetnost. O několik let později přiznal, že právě zde se naučil „mluvit jazykem psychiatrů“ a vytvářet dojem úplné rehabilitace.
Návrat do civilu a lov stopařek
K jednadvacátým narozeninám (1969) byl propuštěn. Záznam o dvojnásobné vraždě byl na žádost odborníků zahlazen a „Velký Ed“ se vrátil do Santa Cruz. Policistou se kvůli výšce 206 cm stát nemohl, ale s hlídkami se spřátelil a v baru Jury Room se stal téměř maskotem.
Mezitím stavěl dálnice a chtěl se osamostatnit od matky – Clarnell ho však pravidelně vyhledávala, ponižovala a připomínala mu, že pro ženy zůstane „netvorem“. Právě tehdy objevil nový trend: studentky a turistky stopující na pobřežní dálnici. Zpočátku je jen vozil a počítal; sám tvrdil, že si takto „trénoval“ více než 150 dívek, než dovolil nasytit staré touhy.
Osm vražd během jedenácti měsíců
| Datum | Oběť | Způsob | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Květen 1972 | Mary Ann Pesce (18) & Anita Luchessa (18) | uškrcení + bodná zranění | Těla odvezl do bytu, polaroidy, nekrofilie |
| Září 1972 | Aiko Koo (15) | udušení | Před návratem domů si „dal drink“ s tělem v kufru |
| Leden 1973 | Cindy Schall (19) | zastřelení | Části těla pohřbil v matčině zahradě, hlavu otočil směrem k její ložnici |
| Únor 1973 | Rosalind Thorpe (23) & Allison Liu (20) | výstřel z poloautomatu | Uříznuté hlavy vezl na sedadle spolujezdce, aby projel branou kampusu |
| Duben 1973 | Clarnell Strandberg (52) & Sally Hallett (59) | kladivo + řezné rány / škrcení | Matce uřízl hlavu, na krk položil lampu; její přítelkyni vylákal na „večeři“ |
Poslední noc, kdy už ticho v domě explodovalo v křik, odjel 1 600 km do Puebla v Coloradu. Policie zatím nic netušila, on se však psychicky zhroutil a z telefonního automatu na nádraží si sám zavolal o zatčení.
Proces bez úniku
Obvinění bylo vzneseno 7. května 1973. Norimberské sérum pravdy (amytal) prověřovalo, zda neskrývá další vraždy; vyšly najevo kanibalistické fantazie, ale žádné nové oběti. Porota odmítla obhajobu nepříčetností; Kemperovi hrozila plynová komora v San Quentinu. Sám žádal „mučivou popravu“, Kalifornie však právě rušila trest smrti, a tak dostal doživotí s možností přezkoumání po sedmi letech.
„Spolupracovník“ jednotky Behavioral Science
Ve druhé polovině 70. let začala FBI budovat profilovací tým. Agenti John Douglas a Robert Ressler Kempera navštívili několik desítekkrát; podrobně rozebrali jeho vztah s matkou, sklony k nekrofilii i manipulaci při stopování. Z těchto rozhovorů vznikla kultovní příručka Crime Classification Manual, z níž dodnes čerpají kurzy kriminální psychologie. Kemper je citlivě navigoval v terminologii – například navrhl rozlišení mezi „kontrolními“ a „posmrtnými“ bodnými ranami.
Právě díky rozhovorům s Kemperem se FBI rychleji zorientovala v případu dalšího kalifornského sériového vraha, Herberta Mullina, který ve stejném období zabíjel z různých psychotických pohnutek. Douglas později přiznal, že bez Kemperovy ochoty a analytické přesnosti by interpretace Mullinových zločinů trvala podstatně déle.
Život za zdmi – od audioknih po zamítnutá podmínečná propuštění
- Namluvil více než čtyři sta titulů pro program Books for the Blind; jeho baryton dodnes koluje v amerických knihovnách.
- V letech 1980–2024 stanul před komisí pro podmínečné propuštění již šestnáctkrát; naposledy 9. července 2024, přičemž verdikt zněl „zamítnout – další posouzení za 7 let“.
- Ze zdravotních důvodů (dva infarkty, chronická arterioskleróza) nepracuje v keramické dílně, stále však vede statistiky vězeňské knihovny.
Paradox slávy a morální varování
Kemperův případ zdůrazňuje dvě protichůdné skutečnosti: mimořádná inteligence může stejně dobře podpořit rehabilitaci jako zdokonalit manipulaci; zároveň ukazuje, že rodinné prostředí – zejména toxický vztah s matkou – může být spouštěčem, nikoli však omluvou. I proto Kalifornie zpřísnila postupy pro hodnocení rizika při podmínečném propouštění mladistvých násilníků.
VIDEO: Rozhovor z věznice Vacaville (1979), nutnost VPN
Dvacetiminutový sestřih z prvního oficiálního rozhovoru, v němž Kemper popisuje mechanismus a motivaci svých vražd.
Zdroje
- Federal Bureau of Investigation, FOIA Log – záznam „Kemper, Edmund“ (2021). https://vault.fbi.gov/foia-log-2021-part-01/FOIA%20Log%202021%20Part%2001%20(Final).pdf
- California Department of Corrections and Rehabilitation, Board of Parole Hearings – týden 8.–12. července 2024 (případ B52453). https://www.cdcr.ca.gov/bph/2024/07/17/week-of-july-8-july-12-2024/
- Douglas, J. E.; Ressler, R. K.; Burgess, A. W.; Hartman, C. R. Crime Classification Manual (U.S. Department of Justice, 1992). https://www.ojp.gov/pdffiles1/Digitization/146643NCJRS.pdf
- Geberth, V. J. „The Serial Murderer: An Integrated Approach to Offender Profiling.“ Journal of Forensic Sciences45 (2000): 16–21. https://academic.oup.com/jfs/article/45/1/16/5433304
Robert
Zajímám se o technologie a historii, zejména o kriminální příběhy. Tři roky jsem vedl faktografický portál o moderních dějinách a rok jsem spoluvytvářel blogovou platformu, kde jsem publikoval desítky analytických článků. Offpitch jsem založil proto, aby kvalitní obsah nebyl ukrytý za paywallem.
