Kdo dnes potká Edmunda Kempera, vidí velkého, trochu shrbeného sedmdesátníka s knihou na kolenou. Neuvěřili byste, že právě on je zodpovědný za sérii nejbrutálnějších vražd, jaké kdy otřásly Kalifornií, a že ve věku patnácti let odstartoval svou krvavou kariéru dvojnásobnou vraždou přímo v rodině. Jenže za zdmi státní věznice v Central California je z něj kronikář vlastních zločinů, vypravěč stovek audioknih pro nevidomé a člověk, jehož výpovědi formovaly moderní profilování sériových vrahů.
Dětství obra s temnou fantazií
- 1948, Burbank – druhé ze tří dětí veterána Edmunda M. Kempera a sekretářky Clarnell Strandbergové.
- Do čtrnácti vyrostl téměř na dva metry, ale matka ho označovala za „příliš velkého podivína, kterého žádná žena nebude milovat“.
- V deseti letech pohřbil kočku zaživa, později ji vykopal, sťal a hlavu napíchl na kůl. Masožravé fantazie u něj střídaly dětské „hry“ na elektrické křeslo – sourozenci ho páskou přivázali ke židli a on teatrálně „umíral“, aby viděl jejich reakce.
Rozvod rodičů situaci jen zhoršil. Chlapec se nejprve pokusil utéct k otci, ten už ale vedl nový život. Matka ho proto poslala k prarodičům na farmu v North Forku. Tam se 27. srpna 1964 odehrálo něco, co později psychologové označí za jeho „první velkou zkoušku moci“. Po hádce zastřelil babičku Maude Kemperovou loveckou puškou, kterou mu daroval dědeček. Když se o pár minut vrátil děda Edmund Kemper Sr. s nákupem, vnuk ho složil na dvoře stejnou zbraní. Zavolal matce a pak sám přivolal šerifa.
Dětský pacient, který učil psychiatry
Kemper skončil v Atascadero State Hospital, zařízení s maximální ostrahou pro mladistvé delikventy. IQ testy mu opakovaně naměřily hodnoty nad 140, projevy paranoidní schizofrenie se však nepotvrdily. Díky intelektu a důslednosti ho personál povýšil na „asistenta“: rozdával testy jiným pacientům, zapisoval odpovědi a nahlédl do metodik, podle nichž se posuzuje příčetnost. O roky později přiznal, že právě tady se naučil „mluvit jazykem psychiatrů“ a vytvořit dojem úplné rehabilitace.
Mohlo by vás zajímat
Návrat do civilu a lov stopařek
Na 21. narozeniny (1969) ho propustili. Záznam o dvojité vraždě byl na žádost odborníků vymazán a „Velký Ed“ se vrátil do Santa Cruz. Policistou sice nemohl být kvůli výšce 206 cm, ale s hlídkami se spřátelil a v baru Jury Room se stal téměř maskotem.
Mezitím stavěl dálnice, chtěl se osamostatnit od matky – jenže Clarnell ho pravidelně vyhledávala, ponižovala a připomínala mu, že pro ženy zůstane „obludou“. Právě v té době objevil nový trend: studentky a turistky stopující na pobřežní dálnici. Zpočátku je jen vozil a počítal; sám tvrdí, že takto „trénoval“ na více než 150 dívkách, než si dovolil nasytit staré touhy.
Osm vražd za jedenáct měsíců
| Datum | Oběť | Způsob | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Květen 1972 | Mary Ann Pesce (18) & Anita Luchessa (18) | uškrcení + bodné rány | Těla odnesl do bytu, polaroidy, nekrofilie |
| Zář. 1972 | Aiko Koo (15) | dušení | Před návratem domů si „dal drink“ s tělem v kufru |
| Led. 1973 | Cindy Schall (19) | zastřelení | Části těla pohřbil v matčině zahradě, hlavu obrátil k její ložnici |
| Únor 1973 | Rosalind Thorpe (23) & Allison Liu (20) | střela z poloautomatu | Uříznuté hlavy vezl na sedadle spolujezdce, aby projel branou kampusu |
| Duben 1973 | Clarnell Strandberg (52) & Sally Hallett (59) | kladivo + řezné rány / škrcení | Matce uřízl hlavu, na krk položil lampu; přítelkyni nalákal na „večeři“ |
Poslední noc, kdy už ticho v domě explodovalo v křik, odcestoval 1600 km do Puebla (Colorado). Policie zatím nic netušila, on se však psychicky zhroutil a ze staničního automatu si zavolal o vlastní zatčení.
Proces bez úniku
Obvinění padlo 7. května 1973. Norimberské sérum pravdy (amytal) prověřilo, zda netají další vraždy; vyšly najevo kanibalistické fantazie, ale žádné nové oběti. Porota odmítla obhajobu nepříčetnosti; Kemperovi hrozila plynová komora v San Quentinu. On sám žádal „mučivou popravu“, jenže Kalifornie právě rušila trest smrti, a tak dostal doživotí – s možností přezkoumání po sedmi letech.
„Spolupracovník“ jednotky Behavioral Science
V druhé polovině 70. let začala FBI budovat profilovací tým. Agenti John Douglas a Robert Ressler navštívili Kempera několikrát desítekkrát; rozebrali jeho vztah s matkou, sklony k nekrofilii i manipulaci během stopování. Z těchto rozhovorů vznikl kultovní manuál Crime Classification Manual, z něhož dodnes čerpají kurzy kriminální psychologie. Kemper je citlivě navigoval v terminologii – například navrhl rozlišení mezi „kontrolními“ a „posmrtnými“ bodnými ranami.
Právě díky rozhovorům s Kemperem se FBI rychleji zorientovala v případě dalšího kalifornského sériového vraha, Herberta Mullina, který ve stejném období zabíjel z různých psychotických pohnutek. Douglas později přiznal, že bez Kemperovy ochoty a analytické přesnosti by čtení Mullinových zločinů trvalo podstatně déle.
Život za zdmi – od audioknih po zamítnuté poroty
- Namluvil více než čtyři sta titulů pro program Books for the Blind; jeho baryton dodnes koluje v amerických knihovnách.
- V letech 1980–2024 stanul před komisí pro podmínečné propuštění už šestnáctkrát; naposledy 9. července 2024, přičemž verdikt zněl „zamítnout – další hodnocení za 7 let“.
- Ze zdravotních důvodů (dva infarkty, chronická arterioskleróza) nepracuje v keramické dílně, stále však vede statistiky vězeňské knihovny.
Paradox slávy a morální varování
Kemperův případ zvýrazňuje dvě protichůdné skutečnosti: mimořádná inteligence může stejně dobře podpořit rehabilitaci jako zdokonalit manipulaci; a zároveň ukazuje, že rodinné prostředí – zejména toxický vztah s matkou – může být spouštěčem, nikoli však omluvou. I proto Kalifornie zpřísnila postupy hodnocení rizika při podmínečném propuštění mladistvých násilníků.
VIDEO: Rozhovor z věznice Vacaville (1979), potřeba VPN
Dvacetiminutový sestřih z prvního oficiálního interview, ve kterém Kemper popisuje mechaniku a motivaci svých vražd.
Zdroje
- Federal Bureau of Investigation, FOIA Log – záznam „Kemper, Edmund“ (2021). https://vault.fbi.gov/foia-log-2021-part-01/FOIA%20Log%202021%20Part%2001%20(Final).pdf
- California Department of Corrections and Rehabilitation, Board of Parole Hearings – týden 8.–12. července 2024 (případ B52453). https://www.cdcr.ca.gov/bph/2024/07/17/week-of-july-8-july-12-2024/
- Douglas, J. E.; Ressler, R. K.; Burgess, A. W.; Hartman, C. R. Crime Classification Manual (U.S. Department of Justice, 1992). https://www.ojp.gov/pdffiles1/Digitization/146643NCJRS.pdf
- Geberth, V. J. „The Serial Murderer: An Integrated Approach to Offender Profiling.“ Journal of Forensic Sciences45 (2000): 16–21. https://academic.oup.com/jfs/article/45/1/16/5433304
Robert
Zajímám se o technologie a historii, zejména o kriminální příběhy. Tři roky jsem vedl faktografický portál o moderních dějinách a rok jsem spoluvytvářel blogovou platformu, kde jsem publikoval desítky analytických článků. Offpitch jsem založil proto, aby kvalitní obsah nebyl ukrytý za paywallem.
